Klesá kriminalita? Do policejních statistik se všechny zločiny nedostanou

Česká policie loni šetřila přes čtvrt milionu případů, je to skoro o 61 tisíc méně než v roce 2011. Státní zástupci ale varují, že je předčasné mluvit o ústupu zločinu.

Číst dál

Podvodů, vloupání, znásilnění i loupežných přepadení je podle policejních statistik v Česku i po přepočtu na počet obyvatel podstatně méně než v Německu. Spíš než tím, že by u nás bylo méně zločinců, je to způsobené tím, jak policie vede statistiky kriminality, a zřejmě i tím, že poškození zdaleka ne všechny zločiny hlásí.

„Nemohu vynechat dobrou práci policistů. Po odchodu nejzkušenějších policistů v uplynulých letech dorůstá nová zkušená generace,“ prohlásil při představování loňských statistik zločinnosti šéf kriminálky Michal Mazánek.

Výroční zpráva Nejvyššího státního zastupitelství ale optimismus mírní: „Důvody tohoto poklesu nejsou zcela zřejmé, patrně půjde o souběh několika příčin, přičemž jen stěží lze přijmout závěr, že se jedná o objektivní pokles kriminality,“ tvrdí státní zástupci a hovoří o přesunu zločinu na internet či profesionalizaci pachatelů hospodářské kriminality.

Policii pak chybějí experti, kteří by byli schopni tyto nové formy zločinu rozkrývat.

Jak spočítat trestné činy, které nikdo nehlásí?

Policie logicky řeší jen věci, o kterých se dozví. Část zločinů odhalují detektivové sami operativní činností nebo třeba rešeršemi v tisku, většinu případů ale na některou služebnu policie přinesou občané. Kriminalita, kterou nikdo neohlásí, se nazývá latentní. Z povahy věci chybí přesné statistiky, výzkumníci jsou odkázaní na dotazníková šetření, při kterých se respondentů ptají, zda byli oběťmi trestného činu a zda ho následně ohlásili.

Jedno takové provedli v Praze již před lety experti z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, zkoumali období od roku 1996. Zatímco u krádeží aut se na policii obrátili skoro všichni poškození, v případě loupežného přepadení jen polovina. Ženy, které se staly obětí sexuálního deliktu, se vydaly na služebnu jen v necelé pětině případů, korupci neoznámila ani tři procenta poškozených.

Co vede oběti k oznámení, či naopak zamlčení trestného činu, není úplně snadné rozklíčovat. Například u krádeží aut či vloupání do bytů to může být pojistka, bez potvrzení od policie pojišťovny žádné peníze nevyplatí. Zásadní je pak důvěra v policii. Pokud poškozený nevěří, že mu případné vyšetřování k něčemu bude, radši si úřední kolotoč odpustí.

Když Češi v roce 2013 hodnotili důvěru v policii, dali jí necelých pět bodů z deseti. Slováci důvěřovali méně (4,4), Němci více (6,4).

Zpravodajský web Českého rozhlasu analyzoval vývoj kriminality u vybraných trestných činů v těchto třech zemích. Právě srovnání policejních statistik v okolních zemích může naznačit, jaká část kriminality zůstává mimo oficiální zprávy. Jde však jen o odhad, skutkové podstaty trestných činů se mohou i mezi jednotlivými evropskými zeměmi významně odlišovat.

Počítačová kriminalita

Německý úřad pro vyšetřování BKA evidoval v loňském roce 86 případů Computerkriminalität na každých 100 tisíc obyvatel, přičemž jde o všechny zločiny „využívající výhod informačních technologií“. Vyřešit se podařilo třetinu případů. Jde tedy o velmi častou kriminalitu, jejíž výskyt se daří Němcům snižovat až v posledních dvou letech.

Česká ani slovenská policie tento druh trestných činů samostatně neevidují. Část z nich se pravděpodobně dostane do statistik pod jiným označením, typicky jako podvody.

Pachatelé takových zločinů například přijmou na internetu platbu za zboží, které však nedodají a s penězi se vypaří. I když česká policie před tímto typem kriminality varovala už před dvěma roky, statistiky nárůst podvodů neukazují, což je zarážející právě ve srovnání s Německem.

Jedno z vysvětlení může být právě neochota okradených takovou věc s policií řešit. U drobnější elektroniky jde o částku v řádech tisíců, která řadě lidí nestojí za čas strávený na policejní služebně. Často se navíc mohou cítit trapně, že podvodníkovi naletěli. Podvod tedy neoznámí, obzvlášť když nevěří, že se policii podaří pachatele chytit.

Důvěru veřejnosti nabourávají případy policejního selhání. To ukázala například kauza IT experta Lukáše Kuzmiaka, který s pomocí sledovacího programu vypátral svůj ukradený notebook. Policisté ale odmítli zasáhnout s odůvodněním, že pro zabavení kradeného počítače potřebují soudní příkaz.

Kuzmiak následně uživatele kradeného počítače skandalizoval na svém blogu, což vyústilo v soudní spor. "Jednalo se o svépomoc za situace, kdy policie nekonala a kdy byl notebook stále jeho majetkem," uvedla tehdy soudkyně Městského soudu v Praze Dagmar Stamidisová.

Znásilnění

V počtu znásilnění se Česko blíží spíše Německu, slovenská čísla jsou nepravděpodobně nízká. Ani v tuzemsku se ale většina napadených žen na policii neobrátí. Podle odhadů Amnesty International dojde v Česku ročně alespoň k 7500 sexuálním útokům, policie tak s loňskými 598 případy zachytí jen zlomek. Oběti se bojí věc řešit, mají strach z dalšího ponížení během vyšetřování či odsouzení ze strany veřejnosti či blízkých.

Takové obavy jsou na místě, v uvedeném výzkumu Amnesty International téměř polovina dotázaných uvedla, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně odpovědná, pokud se opije či se chová vyzývavě.

Z oznámených znásilnění objasní slovenští policisté 66 %, čeští 71 %, němečtí 75 %.

Vloupání do domů a bytů

U vloupání do obydlí se statistiky mezi Německem a Českem výrazně rozcházejí: Zatímco Česko i Slovensko evidují v posledních dvou letech propad, v Německu je tato kriminalita na vzestupu. Loni byl rozdíl mezi tuzemskem a západními sousedy téměř trojnásobný. Šéf kriminálky Mazánek vidí za úbytkem vloupání zejména lepší ekonomickou situaci a důkladnější zabezpečení majetku.

Německý kriminolog Thomas Feltes časopisu Die Zeit naznačil, že u nich zloděje motivuje nízká objasněnost (německy), konkrétně 15 %. V Česku se daří odhalit asi čtvrtinu všech vloupání do domů a bytů.

Krádeže kol

V Česku počty odcizených kol kopírují nárůst obliby cyklodopravy, v letech 2014 a 2015 se dařilo tuto kriminalitu o něco zmírnit, v počtu na obyvatele jsme se tak dostali na úroveň Německa. Jak u nás, tak u západních sousedů se daří odhalit pětinu pachatelů.

Výroba a prodej drog

V Česku i v Německu drogových deliktů spíše přibývá, západní sousedé mají ale v přepočtu na obyvatele sedmkrát více případů. Objasněnost kolem 90 % je pak v obou státech srovnatelná (Německo má 94 %).

Loupežná přepadení

Česko se v posledních letech umisťuje na seznamu nejbezpečnějších zemí, počty loupežných přepadení od roku 2009 setrvale klesají a v přepočtu na obyvatele zde dochází k polovině případů ve srovnání s Německem. Podaří se objasnit okolo 60 %, v Německu 51 %.

Nebylo tomu tak ale vždycky. Například hlavní město se na přelomu tisíciletí potýkalo s celou řadou loupežných přepadení, polici se ale podařilo trend zvrátit. Pravděpodobně tedy bude ještě nějakou dobu trvat, než se kriminalisté naučí postihovat nové formy zločinu, zejména ty na internetu.

Klesá kriminalita? Do policejních statistik se všechny zločiny nedostanou